|
LETADLA PRO SESKOKY
Antonov An-2 je jednomotorový celokovový vzpěrový dvouplošník s klasickým podvozkem s řiditelným ostruhovým kolem. Křídla a ocasní plochy jsou potaženy plátnem.
Letoun An-2 vznikl v OKB Antonova, poprvé vzlétl 31.8.1947. Byl vyvíjen jako zemědělský, uplatnění však našel mimo jiné i jako transportní či pro výcvik parašutistů. Vyznačuje se krátkým vzletem (120-200 m), může operovat z nezpevněných ploch. Je poháněn motorem Švecov AŠ-62IR.
V letech 1949 až 1965 bylo postaveno v kijevském závodě více než 5000 letadel. V licenci v polském PZL Mielec bylo vyrobeno v letech 1960 až 1989 přes 12 000 letadel, v Číně bylo potom v letech 1957 až 1970 vyrobeno více než 1500 letadel pod názvem Harbin Y-5. Později výroba pokračovala jako Fongshu 2.
 
TECHNICKÁ DATA:
Rozpětí 18,19 m
Délka 12,75 m
Výška 4,1 m
Hmotnosti: prázdná 3330 kg
vzletová 5500 (5800) kg
max.užit.zatížení 1500 (1800) kg
Výkon motoru 1000 hp
Maximální rychlost 250 km/h
Cestovní rychlost 220 (220-260) km/h
Maximální dolet 1025 km
Dolet s maximální zátěží 300 km
Dostup 5000 m
Pozn.: V závorce údaje pro An-3
 
VERZE:
An-2F pokusný se střelištěm v zadní části a dvojitou svislou ocasní plochou
An-2L speciální hasičská verze
An-2M plováková
An-2P dopravní pro 12 cestujících
AN-2PK dopravní pro 6 cestujících
An-2PP speciální plovákový protipožární
An-2P-Photo fotogrametrická
An-2R zemědělská (pro 1300 kg chemikálií)
An-2S sanitní (6 nosítek a zdravotnický personál)
An-2T transportní (1500 kg nákladu nebo 12 cestujících)
An-2TD výsadková
An-2TP nákladní
An-2ZA speciální verze pro meteorologická měření a pozorování ve velkých výškách
AN-3 s turbomotorem Glušenko TVD-20 a třílistou vrtulí
Harbin Y-5 čínská licenční verze
Y-5N standartní
Y-5C výsadková
Fongshu 2 pozdější čínská verze
    
    
    
    
L-410 je prvním typem letounu, vyrobeným v podniku LET Kunovice. Svůj první let uskutečnil 16. dubna 1969. Celkem bylo vyrobeno 1100 letounů, které byly vyvezeny do mnoha států světa.
Dvoumotorový turbovrtulový dopravní letoun L-410T Turbolet je určený k přepravě osob a nákladů na krátké vzdálenosti, který může operovat i z neupravené přistávací dráhy. Víceúčelová verze letounu L-410UVP má shodné charakteristiky jako L-410T. Má větší rozpětí křídel i plochu svislé stabilizační plochy a zdokonalený řídicí systém. Je poháněn motory M601B. Umožňuje variabilní uspořádání vnitřního prostoru. Koncem roku 1985 byla uvedena do provozu zdokonalená víceúčelová verze letounu L-410UVP-E, poháněná motory M601E a osazená účinnějšími pětilistými vrtulemi. Zdokonalení této upravené základní verze byla zaměřena zejména na ekonomičnost provozu a další úpravy řídicího systému. Výrazné změny byly realizovány na elektronickém a přístrojovém vybavení. Požadavek mnoha uživatelů na zvýšení doletu byl řešen instalací přídavných nádrží na koncích křídel. Vnitřní nádrže pojmou až 1 300 litrů paliva. Speciálně upravená verze letounu L-410FG je určena pro plnění fotogrammetrických úkolů a vzdušné pozorování. Má konstrukčně upravenou příď a uvnitř je vybavena fotografickými a měřícími přístroji.
Základní taktickotechnická data letounu L-410UVP-E
- Taktický dolet (s maximální zásobou paliva): 1 380 km
- Taktický dolet (s maximálním užitečným zatížením): 546 km
- Maximální rychlost: 357 km/h
- Cestovní rychlost (ve výšce 4 200 m): 380 km/h
- Ekonomická cestovní rychlost (ve výšce 4 200 m): 365 km/h
- Praktický dostup: 6 320 m
- Maximální stoupavost: 444 m/min
- Maximální vzletová hmotnost: 6 400 kg
- Hmotnost prázdného letounu: 3 985 kg
- Maximální užitečné zatížení: 1 650 kg
- Typ motorů: 2 x Turbolet (Walter) M601E
- Maximální tah motorů: 2 x 559 kW
- Rozpětí křídel (včetně palivových nádrží): 19,98 m
- Délka: 14,42 m
- Výška: 5,83 m
- Osádka: 3
Orličan L-60 Brigadýr je tří až čtyřmístný jednomotorový víceúčelový celokovový hornoplošník s pevným podvozkem
V roce 1951 vypsalo MNO soutěž na třímístný víceúčelový letoun, který by nahradil K-65 Čáp. Soutěž vyhrál návrh konstrukční kanceláře Aera, označený jako XL-60.
Vzhledem k vytížení konstrukce Aera licenční výrobou, byla výrova prototypu předána do Chocně. Prototyp vzlétl v prosinci 1953, ale ještě bez původně plánovaného nového motoru M-208B, poháněn motorem z K-65. Druhý prototyp vzlétl až v 22.3.1955. Stroj již nesl nádrž na chemikálie, dávkovač a rozmetací zařízení a také poprvé jméno Brigadýr. Třetí, vojenský prototyp vzlétl 28.6.1955. Byl určen pro spojovací a průzkumné úkoly a oproti prvním prototypům byl značně přepracován technologicky, aerodynamicky, ale i tvarově.
V roce 1955 prošel státními zkouškami a byla vyrobena 15-ti kusová série v Chocni. Celkem bylo vyrobeno 273 letadel. 64 strojů používal k zemědělským pracím Agrolet, ve Svazarmu se využíval mimo jiné i k vlekání až tří větroňů a k vysazování parašutistů, pětina vyrobených strojů sloužila v letech 1958-1968 v armádě.
 
TECHNICKÁ DATA:
XL-60 L-60 L-60S
Rozpětí (m) 13,96 13,96 13,96
Délka (m) 8,54 8,80
Výška (m)
Hmotnosti: prázdná (kg) 860 912
vzletová (kg) 1 370 1 420
Výkon motoru (kW/k) 162/220 162/220 191/260
Maximální rychlost (km/h) 195 193
Cestovní rychlost (km/h) 187 175
Maximální dolet (km) 700 20 (900?)
Dostup (m) 5 300 4 500
VERZE:
XL-60 prototyp
L-60 základní verze s motorem M-208B
- pro zemědělství vybaven nádrží na chemikálie, dávkovačem a rozmetadlem (označován
též L-60B)
- pro Svazarm vybaven pro vlek větroňů a stupačkami pro výsadek
- pro armádu vyzbrojen kulometem, opatřen závěsníky pro pumy a možností přepravy
nosítek
L-60S nahrazení nespolehlivého motoru motorem AI-14RA, postupně takto upraveny všechny
stroje Svazarmu
L-60SF výměna původního motoru za motor a kryty motoru z Z-37 Čmelák, úprava pro Slov-Air
z roku 1983
L-160 prototyp s novým křídlem a ocasními plochami, do sériové výroby se nedostal
L-260 nerealizovaný návrh na náhradu motoru M-208B za výkonnější M-208D
L-360 nerealizovaný návrh na náhradu motoru M-208B za hvězdicový AI-14R
    
Střední víceúčelový dvoumotorový vrtulník klasického uspořádání s pětilistým nosným a třílistým vyrovnávacím rotorem Mil Mi-8 (kódové označení NATO HIP) je jedním z nejrozšířenějších vrtulníků na celém světě (spolu s Mi-17 je dodnes používán ve 49 zemích).
Základní verze Mi-8 je určena zejména k přepravě osob, s vynikajícím navigačním a informačním systémem, který umožňuje bezpečnou přepravu i za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek jak ve dne tak i v noci. Mi-8S je speciálně upravený salonní vrtulník pro přepravu významných osobností. Mi-8PPA je speciálně upravená verze vrtulníku pro vedení radiolektronického boje. Vyvíjen byl od počátku 50. let jako náhrada za předchozí typ Mi-4. Svůj první let uskutečnil 9. června 1961, prototyp konečné dvoumotorové verze (HIP-B) pak 17. září 1962. Sériová výroba byla zahájena koncem roku 1965. Drak vrtulníku je klasické konstrukce ze slitin lehkých kovů. Pilotní kabina je třímístná. Nákladová kabina o délce 5,34 m, šířce 2,32 m a výšce 1,8 m. Na levé přední části trupu je opatřen posuvnými rozměrnými dveřmi, v zádi dvoukřídlými nákladovými dveřmi. Má tříkolový nezatahovatelný podvozek s dvojitou montáží pneumatik na příďové noze. Na bocích trupu jsou závěsníky pro 2 přídavné palivové nádrže o celkovém objemu 1 830 litrů. Pohon zajišťují dva turbohřídelové motory TV2-117A o výkonu 2 x 1 120 kW, krátkodobě 2 x 1 250 kW. Základní sériově vyráběná víceúčelová dopravní verze pojme až 24 osob, 4000 kg nákladu, případně 12 raněných. Nákladová kabina je opatřena navijákem s nosností 150 kg. Pod trupem je závěsník pro přepravu nákladu do hmotnosti 3 000 kg.
Základní taktickotechnická data vrtulníku Mi-8
- Maximální rychlost: 210 km/h
- Cestovní rychlost: 185 km/h
- Dolet: 420 km
- Praktický dostup: 3 800 m
- Stoupavost u země: 4,9 m/s
- Únosnost: 800 kg
- Hmotnost prázdného vrtulníku: 2 380 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 3 550 kg
- Délka s otáčejícími se rotory: 17,4 m
- Délka trupu: 11,4 m
- Výška: 3,75 m
- Průměr nosného rotoru: 14,5 m
- Průměr vyrovnávacího rotoru: 2,7 m
 Lehký univerzální letoun SMG-92 Turbo FINIST je jednomotorový hornoplošník s pevným podvozkem. Pohonnou jednotkou je trubovrtulový motor Walter M601 D s třílistou kovovou vrtulí Avia V508D2/99B/A o průměru 2,5 metru s možností reverzace tahu
ZÁKLADNÍ TECHNICKÁ DATA |
|
|
| |
|
- rozpětí |
14,86 m |
|
|
| |
|
- nosná plocha |
20,44m2 |
|
|
| |
|
- délka |
9,80 m |
|
|
| |
|
- rozchod podvozku |
3,35 m |
|
|
| |
|
- rozvor podvozku |
6,59 m |
|
|
| |
|
- max. vzletový výkon (Walter M601-D1) |
540 kW (724 k) |
|
|
| |
|
- max. vzletová hmotnost s výsadkáři |
2.700 kg |
|
|
| |
|
- max. vzletová (a přistávací) hmotnost s cestujícími |
2.350 kg |
|
|
| |
|
- hmotnost prázného letounu |
1.450 kg |
|
|
| |
|
- povolený rozsah polohy těžiště |
24 až 49% MAC |
|
|
| |
|
- poloha těžiště prázdného letounu |
26 + -1% MAC |
|
|
| |
|
- max. hmotnost přepravovaného nákladu |
1.000 kg |
|
|
| |
|
- objem palivových nádrží včetně přídavných křídelních |
800 litrů |
|
|
| |
|
- počet cestujících včetně pilota |
7 osob |
|
|
| |
|
- max. povolená rychlost IAS |
305 km/h |
|
|
| |
|
- max. cestovní rychlost IAS |
275 km/h |
|
|
| |
|
- pádová rychlost při vzletové hmotnosti (klapky 40°) |
108 km/h |
|
|
| |
|
- stoupavost s max. zatížením |
10 m/s |
|
|
| |
|
- doba výstupu do výšky 4.000 m s 10-ti výsadkáři |
10 min |
|
|
| |
|
- doba sestupu z výšky 4.000 m na zem |
4 min |
|
|
| |
|
- dolet (400) ve 3.000 m |
650 km |
|
|
| |
|
- max. doba letu (400 l) |
2,4 hod |
|
|
| |
|
- dolet s přídavnými křídelními nádržemi (800 l) |
1.500 km |
|
|
| |
|
- max. doba letu s přídavnými křídelními nádržemi (800 l) |
14,8 h |
|
|
| |
|
- praktický dostup (s výbavou kyslíkových přístrojů) |
6.000 m |
|
|
| |
|
- délka vzletu |
230 m |
|
|
| |
|
- délka přistání |
280 m |
|
|
| |
|
- délka přistání za použití reverzního tahu |
200 m |
|
|
| |
|
- délka vzletu do výšky 400 m |
400 m |
|
|
| |
|
- délka přistání z výšky 400 m |
390 m |
.
Posádku tvoří minimálně jeden pilot, letoun dále uveze 6 cestujících nebo 10 výsadkářů s výstrojí případně 1000 kg nákladu. |
Kabina má celkem 3 vstupní dveře, dvěmi menšími po obou stranách je vstup do pilotní kabiny, prostor pro cestující má jedny velké odsuvné dveře.
|
|
